Blahovičník (Eucalyptus)
- Stanoviště: přezimování venku jen ve středozemních oblastech
- Výška: 25–40 m a větší; v kultuře 6 m již ve druhém roce
- Doba kvetení: od června do podzimu
- Množení: výsevem
Při silném slunečním záření se rostlina chrání před intenzivním odpařováním vody tím, že listy otáčí úzkou stranou ve směru nejsilnějšího dopadu světla. U květů jsou kališní a korunní lístky srostlé ve víčkovitou čepičku, která se při prodlužovacím růstu mnoha tyčinek uvolňuje a odpadává.
Nejběžnější druhy blahovičníku:
Blahovičník Camaldulův
(Eucalyptus camaldulensis)
Asi 40 m vysoký strom s převislými větvemi a s nepravidelně se odlupující světlou borkou. Má listy kopinaté, často bělošedě namodralé, ve stáří podlouhle kopinaté, zelené a až 22 cm dlouhé. Květy mají velké množství žlutobílých tyčinek.
Blahovičník Dalrympleův
(Eucalyptus dalrympleana)
Strom 35 m vysoký, má hladkou kůru, která je zprvu smetanově bílá, později lososově růžová až světle hnědá a uvolňuje se ve velkých kusech. Listy mladého stromu jsou téměř okrouhlé, zelené nebo modrozelené, listy dospělého stromu jsou srpovitě kopinaté. V květech jsou bílé tyčinky.
Blahovičník kulatoplodý
(Eucalyptus globulus)
Dorůstá do výšky 40–50 m. Kůra se uvolňuje v dlouhých pruzích. Listy mladého stromu jsou vejčité až široce kopinaté, asi 30 cm dlouhé a svěšené. Květy s bílými tyčinkami se objevují od června do listopadu.
Je nejčastěji vysazovaným blahovičníkem mimo australskou domovinu. Ve středomořské oblasti se stal významným lesním stromem. Eukalyptový olej, který se v Evropě používá k léčebným a kosmetickým účelům, pochází právě z tohoto druhu.
Blahovičník Gunniův (Eucalyptus gunnii)
Dorůstá v Evropě do výšky 25 m. Má modravě bílé výhony. V mládí jsou listy okrouhlé, 2–5 cm široké a modrozelené; listy starého stromu jsou kopinaté a až 10 cm dlouhé. Květy se objevují od října do prosince, tyčinky jsou žlutavě bílé. Tento druh se v Anglii uplatňuje i jako okrasný strom.
Blahovičník prutnatý
(Eucalyptus viminalis)
Je 30 m vysoký strom s nažloutlou nebo bílou kůrou, která se uvolňuje v dlouhých pruzích. Mladé výhony jsou tmavě červené a bradavičnaté, listy v mládí vejčité až kopinaté, tmavozelené a 5–10 cm dlouhé, ve stáří jsou kopinaté a většinou srpovitě zahnuté. V květech jsou žlutavě bílé tyčinky. Tento druh se používá v teplejších oblastech, především ve Středomoří a v Anglii, jako okrasný strom.
Blahovičník jako kbelíková rostlina
Blahovičník není u nás zimovzdorný, proto se může pěstovat jen ve větší nádobě. Po nějaké době příliš naroste a pak nezbývá, než se s rostlinou rozloučit. Starší rostlinu lze však bez problémů nahradit mladou rostlinou z výsevu. To platí především pro neobyčejně rychle rostoucí blahovičník kulatoplodý (Eucalyptus globulus).
V nádobách se nejčastěji pěstuje blahovičník Gunniův (Eucalyptus gunnii), který snese i mrazy do -12 až -15 °C. Kdo má zimní zahradu, může si vybrat Eucalyptus sideroxylon, který kvete lila růžově od podzimu do jara. Eucalyptus ficifolia tvoří 30 cm široké chumáče světle červených, růžových, oranžových, lososových nebo krémových květů.
Pěstování
Blahovičník potřebuje k uspokojivému růstu v létě plně slunné místo v zahradě nebo na terase. Zálivka má být spíše mírná, protože nadbytek vody a hlavně trvalé mokro blahovičník špatně snáší. Slabé mrazy vydrží všechny druhy, ale k přezimování je nejvhodnější světlý a chladný prostor s teplotou 4 až 10 °C. Zpětný řez je sice možný, ale dřevina tím ztrácí přirozený tvar.
