Přeslička (Equisetum)

Byliny s článkovitými lodyhami vyrůstajícími z vytrvalého oddenku
Stanoviště: vlhké, polostinné i slunné
Výška: od 10 cm do 5 a více metrů u tropických druhů
Doba kvetení: výtrusy dozrávají od jara do podzimu
Množení: částmi oddenku nebo výsevem výtrusů (zdlouhavé)

Tento jediný rod čeledi přesličkovitých (Equisetaceae), která přísluší do řádu kapradin, je rozšířen 32 druhy po celém světě v tropických a studených pásmech. Všichni příslušníci rodu se vyznačují stejnou stavbou a vývojem. Z vytrvalého oddenku vyrůstají ze zemního vzpřímené lodyhy se zřetelným členěním na uzliny a na části lodyhy mezi uzlinami (internodia). Lodyhy jsou nejčastěji jednoleté, někdy vytrvalé, nerozvětvené a v jejich uzlinách vyrůstají větve v přeslenech. Plodné a neplodné lodyhy jsou nerozlišené nebo rozlišené. Často jsou rozmnožovací orgány, čili vakovité výtrusnice, uspořádány na koncích plodných lodyh v klasovitých útvarech.
V pokožce je obsažena kyselina křemičitá (na tom se zakládalo dřívější použití přesličkové natě k cídění cínového nádobí). Některé druhy přesličky se pěstují jako trvalky v zahradách. V mírném pásmu jsou zajímavé především druhy s přezimujícími lodyhami. Přeslička rolní může být v některých zahradách obtížným plevelem.

Druhy:

Přeslička rolní (Equisetum arvense)

Plodné lodyhy jsou nevětvené a světle hnědé až načervenalé (bez chlorofylu). Objevují se dříve než neplodné lodyhy a po uzrání výtrusů odumírají. Neplodné lodyhy jsou zelené, brázdité a přeslenitě větvené. Přeslička rolní roste na písčitých místech, na polích a někdy i v zahradách, kde indikuje nedostatek vápna v půdě. V nich se stává obtížným plevelem, který je vhodné hubit pravidelným odřezáváním vrcholů lodyh ještě pod povrchem půdy.

Přeslička obrovská (Equisetum giganteum)

Je jihoamerický druh s lodyhami až 5 m vysokými. V domovině roste šplhavě mezi pralesními stromy. Má tenké stonky (do 2 cm), které se snadno lámou. V našich podmínkách se může pěstovat jen jako bahenní rostlina v teplém skleníku s hlinitou půdou.

Přeslička zimní (Equisetum hyemale)

Botanická varieta tohoto druhu, E. hyemale var. hyemale, je rozšířena po celé severní polokouli. Plodné a neplodné lodyhy jsou nerozlišené, nevětvené, v zimě zelené, až 1,5 m vysoké, tuhé a velmi drsné. Na vlhkých a stinných místech pod listnatými stromy se často vytvářejí husté porosty této přesličky.

Equisetum hyemale var. robustum

Pochází ze Severní a Střední Ameriky. Stonky jsou až 3 m vysoké a 1,5 cm tlusté. Na vlhkých místech v parcích a zahradách může být tato přeslička vítaná, ale protože se rozrůstá výběžky, může se stát po čase obtížnou.

Equisetum schaffneri

Pochází z tropických oblastí Mexika, Peru a Chile. Tato až 2 m vysoká přeslička má lámavé a přepadavé stonky podobně jako E. giganteum. U nás se musí pěstovat v teplém skleníku jako bahenní rostlina ve směsi rašeliny a hlinité zeminy.

Equisetum scirpoides

Vyskytuje se v severních a arktických pásmech Eurasie a Severní Ameriky. Lodyhy jsou husté, poléhavé až trochu vystoupavé, tenké (1,5 mm) a 20 cm dlouhé. Výtrusnice jsou uspořádané v koncových klasech, které poněkud zakrývají nejhořejší lodyžní pochvy. Rostlina se může pěstovat ve skalce na vlhkých místech s rašelinou.

Přeslička největší (Equisetum telmateia)

Tento největší netropický druh roste v Evropě, západní Asii, severní Africe a v Severní Americe. Až 2 m vysoká rostlina nemá přezimující zelené lodyhy. Lodyhy se ke konci vegetace lámou. Plodné výhony vyrůstají dříve než neplodné a jsou uspořádané v nejspodnější části větví. Neplodné výhony jsou bílé a hojně větvené. Přesličce největší se nejlépe daří v půdách svěžích, vápenitých a humózních. Dobře se uplatňuje na vlhčích a stinnějších místech u vody. Svědčí jí vlhké půdy a mokré louky se zasakující vodou.

Equisetum variegatum

Vyskytuje se v mírných pásmech Evropy, na Sibiři a v Severní Americe. Roste na písčitoštěrkových náplavových půdách území nejen v nížinách, ale i ve větších výškách. Většinou přezimující husté stonky jsou 2–3 mm tlusté, až 30 cm dlouhé a mají nápadné černé pochvy u uzlin. Tato přeslička se může pěstovat ve skalkách společně s ostřicemi.