Křiničník, hnědý kořen - Scrophularia
Domácí trvalky s hnědými až žlutými kvítky.
Stanoviště: Většinou vlhké a polostinné
Výška: Od 15 cm až 1 m
Doba kvetení: Duben–září
Množení: Výsevem
Řada druhů spíše nenápadného křiničníku patří k domácí flóře. Rostou v křovinách, na okrajích lesa a na březích potoků, ale i na zdech a v kamenolomech. Rodové jméno dalo název i celé čeledi křiničníkovitých (Scrophulariaceae), k níž patří. Její malé květy jsou totiž skutečně srostlé do chřtánovitého hrdla.
Vytrvale rostoucí křiničník má vzpřímený čtyřhranný stonek, na němž jsou většinou vejčité, zašpičatělé a řapíkaté listy vstřícně uspořádané. Olivově hnědé až žluté květy stojí v koncové řídké latě.
V zahradě se hodí tato nenáročná trvalka do světlého stínu dřevin, ke kapradinám nebo do pobřežní výsadby vlhké zóny.
Křiničník uzlovitý - Scrophularia nodosa
křiničník uzlovitý, je nejznámějším a nejhojnějším druhem rodu. Roste téměř v celé Evropě na stinných a vlhkých místech. Typický je pro něj tlustý uzlovitý oddenek. Rostlina je asi 1 m vysoká a rozkvétá od července do srpna. Při rozemnutí byliny vzniká nepříjemný zápach. Již ze středověku jsou známy léčivé účinky. Esence z čerstvé natě je např. účinná při kožních potížích, zduření žláz a otocích. Přípravky z oddenku se užívají také při cukrovce (diabetes).
Křiničník jarní - Scrophularia vernalis
křiničník jarní, se liší od předchozích druhů žlutými květy, měkkou chlupatostí a nepatrnou výškou (15–45 cm). Roste především na kamenitém podkladu ve vyšších polohách (u nás v Karpatech a zplaněle v Podhůří Jeseníků). Kvete od dubna do června.
Křiničník vodní - Scrophularia aquatica
křiničník vodní, je podobný S. nodosa, jeho listy jsou protáhle oválné a okrouhle zubaté; vyžaduje hodně vlhkosti; hlavní oblastí rozšíření je údolí Rýna a Mosely v Německu.
